menu dekorácia
top hlavičky dekorácia
Z mosta do prosta

Život není krátký, to jen my jsme tak dlouho mrtví

Život není krátký, to jen my jsme tak dlouho mrtví
Gerascofobií alias fobií ze stárnutí netrpím, biologické hodiny mi netikají, vrásky mi nedekorují odraz v zrcadle a svůj věk ještě nepočítám na zlomky století. Jenže když Šaman se Šelmou v tomto období skládají formální zkoušku dospělosti a Jasnosti už září na krku druhý křížek, nedá mi to. Zapínám svůj blonďatý mozek do režimu ON a přemýšlím o životě, který je vlastně jen čekání na smrt.

Nedávno nás banda holek – pubertálních gymplaček seděla o volné hodině kroužku a živě debatovala. Ne o tom, co si napiplat na hubu, jak sbalit kocoury z maturitních ročníků a která z nás se o víkendu ožrala do většího deliria. Vyměňovaly jsme si recepty. Chlubily jsme se, co která pekla, přemýšlely, co budeme vařit rodině o víkendu na oběd a hádaly se, jestli je lepší hladká mouka nebo polohrubá. Se svým sklonem mlčet a pozorovat jsem občas hodila okem okolo sebe. Slečny z třídy o rok níž se válely po zemi smíchy a pištěly, „naši“ kluci se dohadovali o značce gelu na vlasy a jestli náhodou vosk nedrží rozcuch lépe. Vrátila jsem se k fanynkám Jamieho Olivera a během opisování si receptu na snickers řezy jsem si říkala – nechováme se nějak staře? stará mladá Ne snad že bych se stotožňovala s hrdinkami amerických středoškolských komedií, které se věčně válí na růžové posteli s telefonem u ucha nebo randí s kapitánem fotbalovýho týmu, ale neměly bychom se taky právě lámat v pase kvůli hovadinám a laškovně prohrabávat chlapcům nagelované účesy?

Já vím, přirozený vývoj. Hrát si na Shakiru nemůžeme věčně. Jen jsem z toho tak nějak v šoku. V devíti letech jsem četla knihy s náctiletými hrdinkami a brala to prostě jako vymyšlený život, nereálný příběh, svět, do kterého se můžu ponořit a zase vylézt žít ten svůj. A najednou fíha, on na té próze byl kus pravdy. Taky jsem zažila svou první diskotéku, taky jsem na ní byla zmalovaná jak kraslice a taky jsem se cítila jako mladší sestra Afrodity, když mě borec poznal na panáka. Je nezvyk dorůst do toho – kdysi - imaginárního světa. Nedovedla jsem si představit, že fakt někdy budu přemýšlet, jestli na výšku půjdu do Prahy, Brna, Olomouce nebo – jak mi Jasnosť radila – do Bratislavy. A hle, dostihlo mě to. Kde se najdu příště? Budu hulvát od Bukowskiho, děvka od Viewegha? Bude můj život stejně absurdní jako Čekání na Godota a co všechno stihnu, než ze mě bude Babička od Boženy Němcové?

Skvěle si se stárnutím poradila Sally ze seriálu Coupling. Po třicítce se začla usmívat jen na nezadané muže, aby si zbytečně neničila pružnost pleti a nepřibývaly jí vrásky. Vzhledem k tomu, že mám občas problém vzpomenout si i na křestní jméno své babičky, nebudu si toto moudro pamatovat dlouho a za pár desítek let budu psát články coby seschlá, vrásčitá želva. Vážně, úplně se vidím, jak budu mlátit do klávesnice s písmeny velikosti krabičky od sirek. Ráno vstanu, v osm budu stepovat před Kauflandem, vychytám všechny slevy a budu nadávat, že o korunu zdražili vajíčka. Po návratu domů strčím umělé zuby do kelímku na umyvadle, nasadím brýle s centimetr tlustým sklem a při pohledu na Šelmovo parte si povzdechnu, že za chvilku na mě taky přijde řada a že vám budu brzy mávat z deviantského pekla, kde mezitím Šaman sundá Lucifera z trůnu.

Poslední dobou si připadám jak Adrian Mole. Jak ráda bych zase měla věk Lolity od Nabokova a řešila Mikulášovy patálie....

ak sa ti páči, daj like!

Ako sa Ti páčil članok?
Kvalitka! Odpad!


Vedeli ste, že?...
Kilo citrónov obsahuje viac cukru ako kilo jahôd?
Vychytávky
Klenot Eskortová - Dítě květin, nevěří nikomu nad třicet. Naivní, životem stále nepoučená nanynka z národu knedlíkářů s touhou hasit, co ji nepálí. S životním mottem „Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere“ se dostala až do deviantského společenství, kde reprezentuje mladost, inteligenci, krásu...a příležitostnou mystifikaci. Se srdcem na dlani a nožem v druhé ruce chce šířit svá poselství od Aše až po Košice.
Chcem viac!

Niekoľko rozumných devianťáckych názorov
Ikona užívateľa 2
Pjotr9
Pekný článok :) Odo mňa máš jednoznačne palec hore ;) Zaujímavé, že podobnú otázku som si nedávno kládol aj ja, keď som oslávil 18tku. Že by to bolo vekom? :)
Odoslané pred 686 dňami
Ikona užívateľa 2
marco polo
do PH chod, do PH )))
Odoslané pred 683 dňami
Ak chceš otvoriť pusu, musíš sa prihlásiť. Ako inak by sme vedeli, kto nám čo píše? Prihlás sa na rifľovej nášivke pod menu ;-)
Za posledné chvíle sa u nás stalo toto...
Devianti.sk - Uchýlte sa k úchylom Za oponou Deviantov.sk  /  Logo a stickery Deviantov.sk na stiahnutie  /  Mapa článkov  /  RSS  /  Kto sme?  /  Kontakt