menu dekorácia
top hlavičky dekorácia
Z mosta do prosta

Tento článek píšu na smrtelné posteli

Tento článek píšu na smrtelné posteli
Zbytek mé deviantské čtyřky o tom už dávno ví, ale přiznám se k tomu i vám – jsem šílený hypochondr. Po okraj narvaný šuplík s léky otvírám častěji než učebnice a bez ibalginu v tašce se nevydám na žádnou delší cestu. Zatímco mému bratrovi vystřihovala babička z novin komiksy s Garfieldem, na mě vždy při povinné návštěvě čekala příloha o zdraví. V jedenácti letech jsem si místo Čtyřlístku četla články o rakovině tlustého střeva.

Nebylo tomu tak vždy. Po přechození půlky dětských nemocí z lékařského slovníku jsem chytla strach z doktorů. Jakmile se kolem mě mihl bílý plášť, začala jsem řvát. Po téměř ohluchnutí mikulášské trojice (při pohledu na anděla jsem opět naspeedovala hlasivky) se máma rozhodla pro radikální řešení - psychiatra. Před naší návštěvou mu volala, hypochondrať si obleče klidně i skafandr, hlavně ne bílý plášť. Volala mu to čtyřikrát. A jak nám pan doktor otevřel? Se zářivě bílým úsměvem a ještě zářivějším bílým pláštěm. Samozřejmě jsem si to nenechala líbit - otočila jsem se na podpatku a bez jediného slova hrdě vyšla z ordinace. "Nebojte sé, maminkó, ona bez vás dlouho nevydrží a vrátí sé ", pravil s výrazem šíleného vědce a začal s mamkou konverzovat. Minuty ubíhaly, uplynula půlhodina a já stále nikde. To už se drbal na pleši, přeříkával si psychologické poučky a spolu s  mamkou se mě vydali hledat. Nebyla jsem daleko - seděla jsem na zemi za dveřmi a poslouchala skrz ně každé slovo v ordinaci, aby mi náhodou něco neuteklo. Ale vkročit tam – ani zaboha. To už už pohár mamčiny trpělivosti přetekl a opět bez jediného slova (po kom to asi mám) mě popadla a odvedla z polikliniky. Že mě ten strach z doktorů bude muset přejít sám. Přešel. Dokonce do takové míry, že jsem si všechno nemocniční a doktorské přímo zamilovala.

Miluji zubaře

Nevím, co proti nim všichni máte, já se na ty prohlídky vyloženě těším. Drze se chlubím chrupem bez jediné plomby, zub jsem si zlomila maximálně tak u hřebenu, nikdy se nade mnou neskláněla vrtačka a co znám ten zvuk, klidně bych si ho dala i jako vyzvánění na mobil. Ani to ocucávání zubařových prstů mi nevadí...vlastně neexistuje žádné vyšetření, co by mi vadilo. Užívám si to, užívám si ten trapný pocit, že stojím na špičkách, mám hlavu ve svěráku, mezi zubama skouslý kus plastu a musím tak vydržet do té doby, než mi rentgen projede lebku.

A protože ty doktory tak miluju, hledám na sobě všechny choroby světa. Už tak nějak automaticky. Při bolesti břicha si neřeknu “přežala jsem se”, ale “to budou žaludeční vředy/žlučníkové kameny/zánět slepého střeva”. Co chvíli se chytám za srdce, kde mě právě píchlo a nasazuji výraz blížící se smrti. Když si kamarádka hrála s malým synovcem a dostala od něj do oka, které jí začalo natékat, poslala jsem ji po záplavě domácích rad na oční (a ona mě vzápětí do prdele). O pár dní později jsme se v biologii dívali na obrázky nemocných jater a s úsměvem se mě zeptala “Tak co? Už na sobě vidíš příznaky?” Přísahám, fakt jsem cítila, jak mi ta játra tvrdnou...

Miluju ten typický zápach nemocnic, jestli se někdy dám na čichání, nebudu čichat toluen, ale dezinfekci. A naprosto jasně vidím sama sebe za padesát let, jak vstanu, v osm budu stepovat před Kauflandem, vychytám všechny slevy a pak si půjdu dát okružní jízdu špitálem. “Pane doktore, mně je nějak divně, dejte mi na to něco...”

Poslední dobou už mí přátelé jen protočí oči vsloup a hodí po mě shovívavý úsměv, když si s očima vytřeštěnýma na stopky zase měřím tep. Jen ať to podceňují. Jak doopravdy umřu, chci mít na hrobě nápis “Já jsem vám to říkala”.

ak sa ti páči, daj like!

Ako sa Ti páčil članok?
Kvalitka! Odpad!


Vedeli ste, že?...
V Tokiu predávajú príčesky pre psov?
Vychytávky
Klenot Eskortová - Dítě květin, nevěří nikomu nad třicet. Naivní, životem stále nepoučená nanynka z národu knedlíkářů s touhou hasit, co ji nepálí. S životním mottem „Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere“ se dostala až do deviantského společenství, kde reprezentuje mladost, inteligenci, krásu...a příležitostnou mystifikaci. Se srdcem na dlani a nožem v druhé ruce chce šířit svá poselství od Aše až po Košice.
Chcem viac!

Niekoľko rozumných devianťáckych názorov
Ikona užívateľa 2
DSL78
pobavilo :) beriem to ako recesiu, lebo keby to mam brat vazne, dam klik na odpad :)
Odoslané pred 688 dňami
Ikona užívateľa 3
Kwačica
To akoby si písala o mne:)...to keď pred mamou poviem že ma niečo bolí len prevráti očami...ked to poviem pred kamrátkou jej prvá veta znie:,,áno áno určite do rána na to zomrieš"...mama mi už k doktorke ani nedovolí chodiť...ale naopak nemocnice milujem, aj tú vôňu aj biele plášte...dokázala by som tam aj pracovať:)
Odoslané pred 687 dňami
Ikona užívateľa 1
Bloodsucker
Viem, že ten článok čítam trochu neskôr ako ostatný ale pri zmienke o tom že máš rada zubárov a vôbec to že si napísala niečo o zubároch somsa musel ísť ukludniť jednou poriadnou cigou :) neznášam, zubáraov aj keby si všetky zuby vybiť mám tak tam dobrovoľne nejdem :D á článok teda tá prvá polovica hlavne :D sa celkom dá
Odoslané pred 671 dňami
Ak chceš otvoriť pusu, musíš sa prihlásiť. Ako inak by sme vedeli, kto nám čo píše? Prihlás sa na rifľovej nášivke pod menu ;-)
Za posledné chvíle sa u nás stalo toto...
Devianti.sk - Uchýlte sa k úchylom Za oponou Deviantov.sk  /  Logo a stickery Deviantov.sk na stiahnutie  /  Mapa článkov  /  RSS  /  Kto sme?  /  Kontakt