menu dekorácia
top hlavičky dekorácia
Z mosta do prosta

Něco mezi nebem a tím druhým

Něco mezi nebem a tím druhým Teď si mě zkuste představit, jak sedím na koštěti, šlapu si po černém hábitu a ten obří černý kocour,   co mi sedí na rameni, se snaží rozdrápat černou bradavici na mém nose. Daří se? Mělo by vám to jít snadno, v dávném středověku byly zrzky pro svou barvu vlasů napadány z čarodejnictví a končívaly na hranici. Ještěže tu dobu nezažil Šelma, při pohledu na hromadu hořících zrzek by trpěl snad více než slečny samotné. Ani já si nepotykala s Kryštofem Kolumbem, nejásala „tývole, knihtisk“ a nevypískávala nikoho za větu „a přece se točí“, ale trochu toho čarodějna byste mi v zrzavé palici našli i dnes.

Pokud poctivě sledujete „věděli, jste, že...?“, které běhá pod články, najdete tam informaci, že podřizuji svůj život horoskopům. Když pominu to, že jsem toho času denně posílala Šelmovi horoskop půl vteřiny po půlnoci a to, že Jasnosť si je po mém vzoru také nechává posílat každý týden na email– ano, dost to hltám. Ne snad, že bych se při předpovědi „o víkendu necestujte“ zamkla doma a nevystrčila nos ze dveří, ale vždy mi to čtení dodá takový dobrý pocit, že vím, na co se mám připravit a co mi může hrozit. Že si psaním horoskopů možná krátí dlouhou chvíli noční vrátný a prodává to do novin či na net za pětikačku, mě ani v nejmenším netrápí. Placebo efekt umí svoje divy...

Podobně se nechávám zlákat i na výklady karet. Zbytek deviantsva mě má kvůli tomu za vola a já se jim, upřímně, ani nedivím, ale na karty mám zkrátka slabost. Máme to v rodině, babička v mládí mohla svými výklady psát v úterý páteční noviny a běžně se s tátou loučila slovy „Hodně štěstí, stejně ten test posereš.“ Zřejmě mi tím pádem předal otec nějaký imunitní gen, že ať se na sebe dozvím z karet cokoli, nejebne mi. Jsem si tak nechala vyložit na zdraví – všechny karty černé jak bota, kartářce spadla dolní čelist zděšením až do výstřihu a já se tím začla zabývat až o pár týdnů později, kdy jsem s bolestí na hrudníku mamku ukecávala, ať mi podepíše ten revers, dle kterého mi  v případě nedodržení léčby hrozí infarkt a smrt...

V raném dětství mi místo pohádky říkala rodina duchařskou historku o dědečkovi, na jehož výročí smrti jsem se narodila a který mě hlídá. Jako malá jsem se každý rok koukala se zájmem babičce do kalendáře, abych viděla tu hvězdičku a křížek u jednoho data. Věřím tomu, že mě opravdu chrání. Právě sedí za mnou a skrz monitor propaluje pohledem ty, co si při čtení tohoto článku klepou na čelo. Za chvíli půjde spát, aby byl svěží za mě žehlit všechny ty kraviny, do kterých se pouštím. Občas mě totiž vážně zachránila síla zvrchu, jinak si to vysvětlit nedovedu.
Lezla jsem si tak ze střechy, když v tom jsem najednou nemohla dosáhnout na šprušle a spadla z několikametrové výšky po zádech dolů. Můj dopad na zem způsobil ránu jak z děla, okamžitě ke mě přiběhla celá rodina a hodlala seškrábat to, co ze mě zbylo. A já si tam tak ležím, deset centimetrů ode mě skříňka, na jejích roh kdybych po zádech dopadla, ve vteřině si zlomím vaz, směju se a jediným násldkem bylo to, že mě pár hodin poté neskutečně bolel zadek. Jiný případ – co udělá banda puberťáků, když v lese najde starý vojenský bunkr, nad jehož otevřenými dveřmi září nápis “Vstup zakázán, nebezpečí ohrožení života”? Bingo, vleze dovnitř. Bylo nás pět, v té šílené tmě jsme se ztratili a díky zvukotěsnosti bunkru jsme se vzájemně neslyšeli. Svíčka samozřejmě zhasla, sirky někde vypadly. Vylezla jsem ven jako první a krve by se ve mně nedořezalo, jak jsem se šíleně bála o ty vevnitř. Na volání žádná odezva, vrátit se dovnitř nepřicházelo v úvahu. Postupně se začli vymotávat ven, pěkně po jednom, maximálně vystrašení. Vyšli všichni, živí a zdraví. Až po pár letech později mi došlo, jaké jsme měli nehorázné štěstí. Mohli jsme se udusit, někam spadnout, o něco zakopnout a zranit se....fuj, dodnes je mi z toho špatně.

Mimochodem, nebýt vyšších sil, nejsem dnes na Deviantech. Dostala jsem nabídku a víte, podle čeho jsem se rozhodla? Žádné pro a proti, žádné přemýšlení nad tím, jestli Jasnostin úsměv vyváží sílu Šamanových pěstí. Hodila jsem si dvacetikorunou. Padne – li panna, beru to, padne – li orel, nechám to plavat.

Asi nemusím dodávat, které straně mince jsem se dívala tváří v tvář :-)


ak sa ti páči, daj like!

Ako sa Ti páčil članok?
Kvalitka! Odpad!


Vedeli ste, že?...
Ľudské embryo získa odtlačky prstov už v treťom mesiaci?
Vychytávky
Klenot Eskortová - Dítě květin, nevěří nikomu nad třicet. Naivní, životem stále nepoučená nanynka z národu knedlíkářů s touhou hasit, co ji nepálí. S životním mottem „Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere“ se dostala až do deviantského společenství, kde reprezentuje mladost, inteligenci, krásu...a příležitostnou mystifikaci. Se srdcem na dlani a nožem v druhé ruce chce šířit svá poselství od Aše až po Košice.
Chcem viac!

Niekoľko rozumných devianťáckych názorov
Nech ťa sila - šťastie i naďalej sprevádza! :D
Odoslané pred 665 dňami
Juch! Všetko, po čom človek túži je smažiť sa vo vlastnej šťave. Keď si pomyslím na svoje horiace ryšavé kadere, panika ma obmotáva svojimi besnými údmi, bŕ... Ah a : "kvalitka" (:
Odoslané pred 665 dňami
Odpoveď od napísaná v 2010-04-13 21:55:57
Víš, jak by plameny krásně ladily s barvou vlasů? O:-) :-)
...väčšina ľudí si povie že tomu neverí ale keď im prebehne mačka cez cestu tak si predsa odpľujú:D
Odoslané pred 664 dňami
Odpoveď od napísaná v 2010-04-14 22:33:55
Odplivnou? :-O Sakra, já celej život žiju v iluzi, že po přeběhnutí černé kočky přes cestu musím udělat čtyři kroky vzad, než pokračuju v cestě....:-D
Mať tvoje šťastie alebo anjela (ducha alebo inú bytosť) strážneho :D
Odoslané pred 658 dňami
Ak chceš otvoriť pusu, musíš sa prihlásiť. Ako inak by sme vedeli, kto nám čo píše? Prihlás sa na rifľovej nášivke pod menu ;-)
Za posledné chvíle sa u nás stalo toto...
Devianti.sk - Uchýlte sa k úchylom Za oponou Deviantov.sk  /  Logo a stickery Deviantov.sk na stiahnutie  /  Mapa článkov  /  RSS  /  Kto sme?  /  Kontakt