menu dekorácia
top hlavičky dekorácia
Z mosta do prosta

Jejich láska skončila. Manželstvím.

Jejich láska skončila. Manželstvím.
Jako malá jsem si ráda prohlížela svatební fotky svých rodičů, divila se té podivné módě osmdesátých let a nemohla jsem ani zaboha pochopit, proč se mamka usmívá krásným, slavnostním úsměvem a táta má na všech fotkách přivřené oči (pokud je rovnou nedává vsloup). Cíl byl jasný – vdát se, co nejdřív. Nosit prstýnek, vyměnit své příjmení za lepší a trénovat si nový podpis, všude vystupovat jako mladá paní...nebojte, vyrostla jsem z toho. Ale znám lidi, co do toho – ač dobrovolně nebo ne – praštili v době, kdy by místo svatebních šatů měli oblékat spíše šaty do tanečních.

Poznala jsem ji asi před třemi lety a už v prvních chvílích bylo jasné, že toho máme společného více než hodně. Zrzka (zde se Šelma probral), milovnice stejné hudby a zastánkyně stejných názorů. Nazývaly jsme se dvojčaty – a ten minulý čas tam používám záměrně. V šestnácti potkala o pět let staršího chlapce, ke kterému se o půlrok později nastěhovala. Rozhádala si rodiče, kašlala na kamarády a veškerý svůj čas věnovala svému milému a starání se o jejich hnízdečko lásky. Diskotékový parket znala maximálně z obrázku na internetu, když omylem zabloudila při hledání receptů. Když jsme po dlouhé době obnovily kontakt, loučila se se mnou slovy „Musím jít, mám tu kopu prádla na vyžehlení.“ Co jsem se tak nedávno dozvěděla od jedné z jejích zbylých kamarádek, Pan Dokonalý mému bývalému dvojčeti sbalil kufry. Kde je jí konec, nemám tušení.

Právě díky výše psanému jsem se zděsila, když se má nejlepší kamarádka vrátila ze svatby svého bratra, oznámila mi, že se z toho stala svatba dvojnásobná a ona hrála v té neplánované veselce hlavní roli. Chytila hozenou kytici nevěsty a její milý ji rovnou požádal o ruku...a rovnou do toho praštili. Následující den se zabývali objednáváním prstýnků, nových občanek, domlouvání, kde budou bydlet...V našem přátelství jsem vždycky byla já tou naivkou, kterou ta druhá tahala zpátky na zem a dupala jí na růžové brýle, ale najednou se role prohodily a já jí kromě povinné gratulace vypočítávala, že je jí osmnáct, s tím klukem chodí čtvrt roku a že má v dnešní době milion jiných možností, než se hned v plnoletosti vdát. Snažila jsem se zůstat racionální, i když jsem tím šokem dostala šílenou třesavku a byla ráda, že vůbec dýchám.
Zničehonic na mě vypálila: “Ségra, pamatuješ si to s tím jednorožcem?” - “No samozřejmě, ale co to s tím má co společnýho?” - “No, že stejně jako ten jednorožec, i ta svatba je vymyšlená...”
Druhej šok, já se klátila k zemi a zbytky živých mozkových buněk přemýšlela, jak jsem jí mohla na takovou volovinu skočit. Ona se klátila k zemi taktéž, ale smíchy. Zřejmě zkouší, co všechno jí uvěřím – nejdřív existenci jednorožce, poté svatbu v osmnácti...jakmile mi jednou zahlásí, že ochutnala v restauraci steak z Lochnesské příšery, já se jí ještě zeptám na recept a co k tomu měla za přílohu.

Zpátky k předčasnému ukončení mladického nicnedělání. Já bych tak žít nemohla. Otec mi ještě nedávno nosil jídlo až k počítači (a ještě se ptal, jestli nechci tatarku nebo kečup) a dnes mi po sobotním probuzením v deset ráno pouští do postele pohádky. Dialog “Mami, kde máme kulmu?” - “U žehličky.” - “A kde máme žehličku...?” u nás není ničím výjimečným. Sama jsem asi historicky prvním člověkem, který spálil jídlo ještě dříve, než ho rozmrazil. A zničehonic vařit teplé večeře, žehlit košile a buzerovat přítele za špatně uvázanou kravatu...?

Ne, ještě několik let ne. I za cenu mého stále stejného a hloupého příjmení.

ak sa ti páči, daj like!

Ako sa Ti páčil članok?
Kvalitka! Odpad!


Vedeli ste, že?...
Každých 8 sekúnd sa narodí 34 bábätiek.
pridala Nemesis
Vychytávky
Klenot Eskortová - Dítě květin, nevěří nikomu nad třicet. Naivní, životem stále nepoučená nanynka z národu knedlíkářů s touhou hasit, co ji nepálí. S životním mottem „Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere“ se dostala až do deviantského společenství, kde reprezentuje mladost, inteligenci, krásu...a příležitostnou mystifikaci. Se srdcem na dlani a nožem v druhé ruce chce šířit svá poselství od Aše až po Košice.
Chcem viac!

Niekoľko rozumných devianťáckych názorov
Ikona užívateľa 3
Lujziinka
už má tričko ;-)
Celkom pekná pasáž bola o blbých priezviskách v Románu pro ženy, takže si to vezmi tak, že kým sa nevoláš Kabíčková alebo Varlátková, si na tom skvelo :D Moja mamina svadbe unikla, keď bola tehotná so mnou, uniká aj teraz pri krpcoch a to je už vo veku, kedy by sa aj vydať mohla. Ale mne sa to celkom páči, lebo si necháva takto stále otvorené možnosti a zrejme ani ja nebudem potom žiť inak (v našej rodine je to akosi dedičné)..
Odoslané pred 580 dňami
Odpoveď od napísaná v 2010-07-07 09:06:06
Blbá jména a příjmení mě nikdy nepřestanou bavit, ale jo, dopadla jsem ještě dobře, taková Gudrun Vyhnisová nebo Vinnetou Zrzavý jsou na tom mnohem hůř :-D Jako jo, na jednu stranu je to fajn, ale na druhou - ten pocit bílých šatů a pohled na nastrojeného manžela bych chtěla zažít :-) Nebo mít v šesesáti letech na občance "svobodná"...to i "rozvedená" vypadá líp :-D
Ikona užívateľa 3
Púpava
Ja si raz tie svadobné šaty kúpim. Také dokonalé- úplne na mňa, už som také vlastne videla. A ani vydávať sa nepotrebujem, ja sa v nich celkom rada aj sama po meste poprechádzam, pôjdem na zmrzku a.. a tak! :D Hjajh a... v blízkej budúcnosti idem robiť družičku. No ja to tým ľuďom teda prajem, veď nech sú šťastní, ale, žiaľbohu, vídam stále viac príkladov na "Žili šťastne až kým... sa nevzali". Dobrý článok, vlastne ako stále (:
Odoslané pred 579 dňami
Odpoveď od napísaná v 2010-07-16 13:59:16
Jasně, po městě, na zmrzku, na píkoviště...:-) Ale coby ne. Sama už jsem na sobě svatební šaty měla a je to fajn pocit :-) No jo, připomíná mi to vše ten citát, že "Jestli je láska sen, tak manželství je budík"...
Ikona užívateľa 1
blacknirvana
Raz som varila bravcove, ze ho spravim tak rychlo na panvicke ako robieva mama kuriatko, no prisaham ze vnutri bolo nie len ze surove, ale este aj studene =D A pritom zvonku vyzeralo tak chutnucko =D
Odoslané pred 578 dňami
Odpoveď od napísaná v 2010-07-16 13:56:28
I tak ti ale píšu body za odvahu se do toho vůbec pustit :-D
Ikona užívateľa 4
Scrumffy
Už delší dobu se děsím dne, kdy moje spolužačka oblékne bílé šaty a zanedlouho k ní budu jezdit na návštěvu, abych si povozila mimčo v kočárku :D Má přítele o víc než 10 let staršího, což ji nutí chovat se v 18 tak nějak moc normálně a především rozumně a prakticky. Její řeči typu: "Tak už u nás byl architekt, aby se podíval na pozemek, kde budem stavět..." nebo "Tak za ty dva roky už bych se chtěla asi vdávat..." mě přivádějí k šílenství. Svatba? Děkuji, nechci. Prozatím.
Odoslané pred 575 dňami
Odpoveď od napísaná v 2010-07-16 13:54:53
A co, pokud ona bude ve dvaceti vařit teplý večeře a žehlit košile místo nocí strávených někde v pajzlu...její problém, šidí se o mládí :-)
Ak chceš otvoriť pusu, musíš sa prihlásiť. Ako inak by sme vedeli, kto nám čo píše? Prihlás sa na rifľovej nášivke pod menu ;-)
Za posledné chvíle sa u nás stalo toto...
Devianti.sk - Uchýlte sa k úchylom Za oponou Deviantov.sk  /  Logo a stickery Deviantov.sk na stiahnutie  /  Mapa článkov  /  RSS  /  Kto sme?  /  Kontakt