menu dekorácia
top hlavičky dekorácia
Nech sa páči

Když makovičky zrály…

Když makovičky zrály…
S vítězným pohledem jsem spojila pět křížků za sebou (v piškvorkách mi může málokdo konkurovat) a během hledání dalšího čtverečkovaného papíru jsem zaslechla hovor učitelky a poslední naslouchající spolužačky. Slova jako „je to docela tvrdý“ „ukázali tam všechno“ „pivo“ „homosexuální scény“ „ano, i dva chlapi“ způsobila, že jsem poprvé za měsíc dávala ve společenských vědách doopravdy pozor. „Natočili to podle knižní předlohy…“ Film? Nechutný film? Já ho ještě neviděla? Neváhala jsem, včera bylo pozdě.

Hned první záběr filmu „…a bude hůř“ nám ukazuje svého hlavního hrdinu Olina. I když, hrdinu… Dle Husákova šklebu na stěnách právě Československem zmítá normalizace a hochy, jejichž vlasy sahají do půlky zad, oblečených do batikovaného trička, nemá režim zrovna v lásce. Aby se náš Olin vyhl vojně, řezal si ruce a nechal se zavřít do blázince. Začátek filmu zachycuje jeho návrat mezi undergroundovu komunitu. Banda lidí, co se toulá světem i životem, odmítá pracovat, prohání si tělem všechny dostupné chemikálie, jejich každé třetí slovo je „kurva“ a každé čtvrté „pičo“. Občas si na ně došlápne Bezpečnost, ale Olin vždy vyvázne jen s nějakou nakládačkou od jejího příslušníka a život jde dál. Když s kumpánem Špínou získají práci jako zametači ulice, dostanou kutloch ke spánku a promění ho v dokonalé doupě. Na jedné stěně plakát Jima Morissona, na druhé namalovaná nahé ženské a mezi nimi…. a bude horšieživé nahotinky. Právě je někdo ojíždí, zatímco ostatní si popíjejí, pokuřují…a je jim všem fajn. Někdy si naši vyděděnci uspořádají na louce fotbálek, po kterém se jedna polonahá krasotinka přes zraky všech tiskne ke stromu, líbána druhou slečnou, následuje vystoupení kapely z vlastní řad a divokého poga na jejich zpěv….a v šest ráno se mezi sebou začnou brát.

Ovšem i na jejich sladký život padají kapky hořkosti. Jeden z nich je zván do Londýna na převzetí medaile za zásluhy v bitvě o Anglii, ale místo do Británie ho komunisté pošlou do cvokhauzu, kde si válečný letec hodí provaz. Krátce poté se část bandy namočí do hospodské nakládačky, mezi nimi i Olinova tajná láska Olina. Coby nezletilou ji umístí do pasťáku, odkud jí Olin a Olinin přítel Otto pomůžou utéct – samozřejmě s nakládačkou pracovníkovi ústavu a tím pádem dalším obviněním za ublížení na zdraví…tři mladí lidé, jejichž jména se pletou, opět utíkají před zákonem a kují plány na útěk na zapád….

Vypínám Media player a přemýšlím o lidech, jejichž příběh jsem sledovala. Ač je to banda věčně nametených hovad, co na znepokojenou kolejmdoucí řvou „co čumíš, ty krávo“, chtěla bych zkusit jejich život, stát se na chvíli jednou z postav. Ne snad, že bych byla taková fanynka odhalených prsou, hrabání se v kontejnerech a pohledu na homosexuální sex, ale svým způsobem jim závidím, od lehkosti, s jakou proplouvali životem, přes to, že uměli otevřít láhev piva zubama až po to štěstí, které si vždycky někdě a v něčem uměli najít.

Tvůrci …a bude hůř se rozhodli pojmout natáčení trošičku jinak, než je obvyklé. Mimo to, že zde hrají zásadně neherci, za jejichž amatérským výkonem ještě pokulhává obraz a zvuk, je film natočen černobíle. Při směsi všech těchto elementů má výsledek do roku 2007 hodně daleko. Díváte se a zapomenete, že je to fikce. Působí to jako reálné záběry ze sedmdesátých a osmdesátých let, jako kdyby kameraman měl v jedné ruce mašinu, v druhé lahváče a po natočení si šel zařádit s některou z děvčat. Syrovost a surovost, která z filmu kape, by zfleku převálcovala autentičnost v Requiem za sen (ani Jaredův sexy kukuč to nezachrání). I ti, co tuto dobu nezažili, si tak mohou vychutnat zajímavou sondu do života let minulých, procházku do života těch, o kterých literatura, kinematografie i dějiny prakticky mlčí.

Ten, kdo vymyslel název …a bude hůř zřejmě správně předpovídá budoucnost české kinematografie. Hledám příčinu, proč originální filmy, co mají něco do sebe, zůstávají v zapomění a kina jsou zaplavena Aňou Geislerovou na stodvacet filmových podob. …a bude hůř nemůže z hlediska hereckých výkonů a podobných serepetiček současné tvorbě konkurovat, ale troufám si říct, že z něj dýchá mnohem více kouzla, než ze všech Snowboarďáků, Rafťáků a Venkovských učitelů světa.

ak sa ti páči, daj like!

Ako sa Ti páčil članok?
Kvalitka! Odpad!


Vedeli ste, že?...
Fatálny Šaman má preto taký šťastný život, lebo neplatí dane?
Vychytávky
Klenot Eskortová - Dítě květin, nevěří nikomu nad třicet. Naivní, životem stále nepoučená nanynka z národu knedlíkářů s touhou hasit, co ji nepálí. S životním mottem „Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere“ se dostala až do deviantského společenství, kde reprezentuje mladost, inteligenci, krásu...a příležitostnou mystifikaci. Se srdcem na dlani a nožem v druhé ruce chce šířit svá poselství od Aše až po Košice.
Chcem viac!

Niekoľko rozumných devianťáckych názorov


Ešte tu nie je ani jeden komentár, buď prvý človek, ktorý sa vyjadrí! ;-)
Ak chceš otvoriť pusu, musíš sa prihlásiť. Ako inak by sme vedeli, kto nám čo píše? Prihlás sa na rifľovej nášivke pod menu ;-)
Za posledné chvíle sa u nás stalo toto...
Devianti.sk - Uchýlte sa k úchylom Za oponou Deviantov.sk  /  Logo a stickery Deviantov.sk na stiahnutie  /  Mapa článkov  /  RSS  /  Kto sme?  /  Kontakt