menu dekorácia
top hlavičky dekorácia
My, chorobní hulváti

Trocha duševního make-upu

Trocha duševního make-upu
Určitě znáte ty pořady, kdy moderátor dotáhne před kameru nějakou paní odvedle a za pár hodin z ní vizážisti, kadeřníci a stylisti udělají šťabajznu, která se na sebe nemůže vynadívat v zrcadle a mezi všemi „ách“ a „óch“ koktá do kamery, jak se v nové podobě cítí skvěle. Pořad, ve kterém vám na počkání změní myšlení a přístup k životu, zatím ovšem nikdo nevymyslel. Tudíž jsem si musela poradit bez něj.

Není to tak dávno, co byste mě neomylně poznali po hlase – tedy podle věty „Stejně všichni umřeme“, kterou jsem komentovala jakoukoli situaci. V soutěži pesimistů bych získávala první místa. Měla jsem hromadu snů, ale převážně jsem je předem vzdávala, kdepak si na chvilku připustit šanci, že by se něco mohlo povést. Je lehké obviňovat celý
svět, že nám háže klacky
pod nohy, ale pokud se
máme dostat dál, musíme
do nich kopnout.V mojí mysli měl kalendář 365 pátků třináctého a všechny chodníky byly dlážděny hlavami černých koček, co mi v neviditelnosti běhají přes cestu. Ne, nepatřila jsem k emařům, co pláčou kvůli tomu, že si přes ofinu nevidí na žílu a nemůžou se do ní trefit žiletkou, ale dá se říct, že jsem si z toho svýho praštěnýho pesimismu udělala životní styl, charakteristický rys. Miss America by na žádost „Řekněte nám něco o sobě“ zakvičela, že chce světový mír a má ráda zvířata. Já začínala vždycky tím, že jsem pesimista-melancholik-introvert (a přiznejte se, kdo z vás si pod tímhle popisem představil osamělou šprtku v první lavici, emaře fotícího se u záchodové mísy nebo rovnou blázna v klecovým lůžku). Nikdy jsem neměla touhu na tom cokoli měnit, přeci jen – pohybovala jsem se mezi lidmi podobného rázu a to naše vzájemné skuhrání nad světem a jeho nespravedlností bylo vždycky docela fajn.

Nepamatuju si, co jsem dělala při čtení Šamanova novoročního článku. Pravděpodobně jsem do sebe lila třetí kafe, říkala si „hm, chytré“ a myslela si něco o bláznovi dýchajícím rajský plyn. (Promiň :-D) Ne, tak…líbila se mi ta síla, která z toho článku kapala, věřila jsem, že kdyby chtěl, přinutí svou myslí zeměkouli otáčet se na opačnou stranu. Ale vnímala jsem to tak nějak přes bublinu, že tohle se mě přece netýká a nikdy nebude. Ale znáte to – nikdy neříkej nikdy….

Pořekadlo o novém roce a celém roce jsem poslala k ledu a dobře jsem udělala – vše se začalo odehrávat 2. ledna asi hodinu po půlnoci. V těch nekonečných hlubinách internetu, mezi pornem a předpovědí počasí, mě dokázal najít On. Ač možná nevědomky, už během prvních minut na sekaném facebook chatu začal tahat za nitky mého já. Dny ubíhaly, a já zjištovala, že díky němu už kromě pátků třináctého vidím i následující sobotu. Když mi bylo zle, dovedl mě utěšit, když jsem měla jeden ze svých pesimistických záchvatů, dovedl mi dodat sílu, když už jsem to přeháněla, dovedl bouchnout pěstí do klávesnice, že takhle teda ne…až jsem vylétla z jeho virtuální náruče a zjistila, že i v tom světě za počítačem jsem někdo jiný. Dokonale mi srovnal hlavu a dál už to bylo na mě, jak to chňapnu a jestli to posunu někam dál. Poprvé jsem potlačila své obvyklé „nemá to cenu“ a zkusila dát šanci svému budoucímu já. Nebylo to jen o nevzdávání se a koukání se na věcí z té lepší stránky – přestala jsem hledat svoje chyby na všem okolo a tak nějak pochopila, že pro co nic neudělám, to mít nebudu. Že babrání nad skroucenou ofinou nikam nevede, že místo „já zase nic neumím, to dopadne strašně“ bych radši měla držet hubu a jít se učit, že místo přemýšlení nad zbytečnostma je lepší radovat se z maličkostí.

Čeká mě ještě dlouhá cesta, než budu chodit po světě s úsměvem přes půl hlavy, ale…jestli si toto čte někdo, kdo se ve výše psaných řádcích poznal a se svým „hm“ přikyvuje hlavou, ať se na ni vydá spolu se mnou. Bratře či sestro, věnuj mi minutku svého času a zauvažuj nad tím, jestli by se ti nežilo lépe bez té černé klece. Neříkej, že to nejde, protože ono to jde. Neřeš, co nezměníš, nehledej problémy tam, kde nejsou a když něco chceš, jdi si za tím. Může se stát, že to nevyjde, ale nebudeš usínat s vědomím, žes to alespoň nezkusil. Je lehké obviňovat celý svět, že nám háže klacky pod nohy, ale pokud se máme dostat dál, musíme do nich kopnout. Nezapomeň, že jsme každý svého štěstí strůjcem. Pokud u sebe nemáš takového Jeho, jako já, neřeš to. Jednak to hlavní musí jít z nás a jednak u sebe nemáš Mackovitou Šelmu, co by na něj žárlil. Držím ti palce, ať se probudíš do krásnějšího zítřka.

ak sa ti páči, daj like!

Ako sa Ti páčil članok?
Kvalitka! Odpad!


Vedeli ste, že?...
Všetky polárne medvede sú ľaváci?
Vychytávky
Klenot Eskortová - Dítě květin, nevěří nikomu nad třicet. Naivní, životem stále nepoučená nanynka z národu knedlíkářů s touhou hasit, co ji nepálí. S životním mottem „Hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere“ se dostala až do deviantského společenství, kde reprezentuje mladost, inteligenci, krásu...a příležitostnou mystifikaci. Se srdcem na dlani a nožem v druhé ruce chce šířit svá poselství od Aše až po Košice.
Chcem viac!

Niekoľko rozumných devianťáckych názorov
Ikona užívateľa 2
Luckka
Som rada, že sa na svet pozeráš novými očami, jedine tak človek dokáže niečo zmeniť, dosiahnuť... Tiež som takúto zmenu v tomto roku podstúpila a stále sa snažím si ju udržať a spraviť tento postoj tým svojim.. :) držím palce, nech ťa to drží.. a už nikdy nepustí... :)
Odoslané pred 730 dňami
Odpoveď od napísaná v 2010-02-07 00:00:58
Děkuju, Ty se taky drž :-)
Ikona užívateľa 2
Avocado
ako vidím Klenot čím dlhšie patríš pod krídla Deviantov tím kvalitnejšie píšeš :) tento článok sa mi páčil veľmi (stačí trocha spomenúť niečo o vzťahu a máš u mňa plus). Ten tvoj nový pohľad ti chválim a prajem nech ti vydrží do smrti minimálne :) (nie že by som ti ju chcel privodiť)...mám z teba radosť kiež by sa tak viacej ľudí obrátilo zo šedej strany života na tú farebnú...P.S. držím palce vám obom...
Odoslané pred 730 dňami
Odpoveď od napísaná v 2010-02-07 22:44:17
Po smrti už bude růžové konec, dostanu se do pekla :P A děkuju:-)
Ikona užívateľa 2
OomPf
Ja práve že žijem v ružovom svete.. Nech príde čokoľvek, aj keď ma to zrazí na kolená, poviem si : Bude lepšie! Síce niekedy ma tá nádej zabíja, ale nehodlám to zmeniť, lebo som to ja :) a teší ma že, dávaš zbohom čiernej. .. slečna Eskortová, kvôli Tebe sa aj po česky donútim čítať :D
Odoslané pred 730 dňami
Odpoveď od napísaná v 2010-02-07 22:48:44
Proč bys to měl měnit :-) A to čtení česky - když zvládnu já v tvém komentáři přehodit nebo vyměnit pár písmenek, dovedeš to jistě taky :-D
Ikona užívateľa 1
rozporuplny
"pesimista-melancholik-introvert" doteraz sm nevedel ze mam dvojicku...
Odoslané pred 729 dňami
Odpoveď od napísaná v 2010-02-08 00:35:17
Tak už to víš a vem si z ní příklad, usměj se na ten svět :-)
Ak chceš otvoriť pusu, musíš sa prihlásiť. Ako inak by sme vedeli, kto nám čo píše? Prihlás sa na rifľovej nášivke pod menu ;-)
Za posledné chvíle sa u nás stalo toto...
Devianti.sk - Uchýlte sa k úchylom Za oponou Deviantov.sk  /  Logo a stickery Deviantov.sk na stiahnutie  /  Mapa článkov  /  RSS  /  Kto sme?  /  Kontakt